Adam Kalous: "Manželka je o dost odvážnější než já"

Když jsem s poslancem za ANO 2011 Adamem Kalousem zhruba před rokem naposledy mluvil, říkal, že povahou není zrovna exhibicionista, který by plamenně vystupoval u řečnického pultíku. A že mnohem víc upřednostňuje práci ve výborech.

Pořád tu chuť na řízné proslovy nemáte?
Chuť mám, ta se mi zvýšila (směje se). Nicméně snažím se orientovat hlavně na agendu, kterou řeším, a vystupovat k těm věcem z pozice odbornosti a ne něco emotivně vypouštět. 

Když jsem na vás čekal v recepci sněmovny, vycházela spousta vašich poslaneckých kolegů a většina z nich nevynikala štíhlostí. Jak jste na tom vy – je těžké udržet si při téhle práci kondici?
Jednoduché to není. Parlamentní kuchyně je docela výživná, nevím, proč tu třeba není něco vegetariánského nebo fakt odlehčeného, naopak se pořád drží dost tradičních věcí. Tak se alespoň snažím dodržovat nějaký pravidelný rytmus a dokonce i snídám, což jsem dřív nedělal. A také chodím večer běhat nebo na tenis, což stíhám tak dvakrát týdně.

Když jste v Praze, tak bydlíte v centru. To běháte tam?
Ne, v centru to moc nejde. Ale třeba ve Stromovce. Nebo si zajedu k O2 areně, tam je směrem k Hloubětínu pěkná cyklistická a běžecká trasa. A nedávno jsem běžel Boskovické běhy, uběhl jsem 10,3 kilometru.

Když jsme začali sněmovnou – co nejzásadnějšího vás teď pracovně čeká?
Teď je to určitě registr smluv. Respektive novela zákona o svobodném přístupu k informacím a novela zákona o registru smluv. Je to spojené a já mám tu část, kterou považuju za podstatnější, což je registr, u kterého jsem předložil komplexní pozměňovací návrh. Povinnost zveřejňovat smlouvy platí od roku 2016 a jsou tam výjimky pro státní a polostátní firmy, že když vydají cenné papíry – akcie, dluhopisy atd. − tak smlouvy v registru nemusí zveřejňovat. Nejvíc se zmiňovaly velké firmy, jako jsou ČEZ, ČD, ČEPS, ČD Cargo či Pražská plynárenská, ale těch firem, které by teoreticky mohly cenné papíry vydat, je zhruba 1400. Naproti tomu jiné státní firmy, typickým příkladem je třeba Budějovický Budvar, ten cenné papíry nevydal, smlouvy od začátku zveřejňuje a nemá s tím problém. Dělá to v tzv. mírnějším režimu. Nezveřejňuje tedy smlouvy, které by konkurence mohla využít ve svůj prospěch. Ale zveřejňuje například sponzorské smlouvy, na právní služby, na nákup aut a podobně. Piráti navrhli zveřejňovat všechno, ale na to jsem říkal − pozor, ty firmy se pohybují na konkurenčním trhu, takhle to není možné, pojďme tedy tím měkčím režimem à la Budvar. Prošlo to Poslaneckou sněmovnou i Senátem a před pár dny to bylo definitivně schváleno.

Jak často se dostanete domů, když máte parlamentní týdny?
Tak jednou týdně.

To asi doma nejsou moc rádi, že je tatínek ve vysoké politice, ne?
Naštěstí mám tolerantní ženu, podporuje mě v tom, ví, že je to časově náročné a holt jsem se na to dal.

Jste místopředseda Výboru pro veřejnou správu, který má v gesci i cestovní ruch. Cestujete rád?
To ano, velice rád. Když jsem ještě neměl rodinu, tak jsem cestoval víc. Jako student jsem jezdil po Evropě, několikrát jsem byl ve Spojených státech, v Brazílii, v Thajsku. I když, teď se to zase mění, děti už nejsou tak malé − pět a sedm let, tak to budeme dohánět. Pod stan, na hory, lyžujeme, na kolo. Jen toho času není tolik.

Nebrblá nikdo, že pod stanem to není pohodlné?
Vůbec ne. Teď o víkendu zrovna jedeme. Děláme takzvaný „tatábor“, kam jezdí jen tatínci s dětmi, maminky jsou zakázané. A už je to snad sedmý ročník. Na začátku nás bylo asi pět, teď už je nás snad třicet a zabíráme skoro celý kemp (směje se). Vymýšlíme program, je to paráda.

Míval jste kdysi hudební klub ve Svitavách. Jakou hudbu máte rád?
To už je více než deset let. Moje žena pochází ze Svitav, a když jsem za ní začal jezdit, tak tam žádný hudební klub nebyl. Prostě jsme neměli kam chodit, tak jsme s kolegou otevřeli vlastní podnik. Byla to víkendová záležitost, rád na to vzpomínám. Poslouchám funky, elektronickou hudbu, indie, kytary. Z českých kapel vede J.A.R. S Otou Klempířem se znám řadu let, hráli nám i na svatbě. 

Odpočinek, relax – co je to pro vás?
Zábava i odpočinek je s dětmi, snažím se jim věnovat maximum času. Jezdíme na inlajny, na kola, v zimě na lyže. Nebo relax je i posekat trávu. No a teď jsem si pořídil motorku, tak uvidím, myslím, že i to bude odreagování.

Nějakou silnou?
To ani ne. Spíš takovou retro. Café Racer se tomu říká. Vždycky jsem ji chtěl. Už odmlada, kdy jsem měl malou motorku. Ale nebyl čas a možná i odvaha, pak rodina a děti, manželce se to nelíbilo. Ale teď už myslím, že ten čas nastal (směje se). Letos mi bude čtyřicet, tak to je takovej dárek.

Chystáte s rodinou něco na léto?
Určitě ano. Pojedeme zase po Česku a také k moři. Asi vybereme jižní Čechy, ty ještě nemáme prozkoumané. Třeba loni jsme byli i s dětmi v Albánii, jeli jsme tam autem. Přiznávám, že jsem z toho měl trochu obavy, dokonce ještě i večer před odjezdem (směje se). Ale bylo to naprosto dokonalé. Byli jsme tam snad víc než čtrnáct dnů. Vzali jsme to od severu, tam jsme byli v horách, u Skadarského jezera, pak jsme se plavili soutěskou na jezeře Komani, což je podle Lonely Planet vyhlášeno jako jedna z top plaveb. Nádhera! Pak jsme se přesunuli na jih, skoro k řeckým hranicím, tam jsme byli u moře. Bylo to sice daleko, ale vlastně i tu cestu jsme brali v pohodě, zastavili jsme se na spoustě míst. A všechno jsem až na místě rezervoval přes Booking. Celé to ale vymyslela manželka, je vidět, že je o dost odvážnější než já (směje se). Celé to vyšlo naprosto skvěle.