ADRIANA DERGAM

ADRIANA DERGAM

ADRIANA DERGAM

Původně žádný rozhovor dělat nechtěla, koho prý zajímá její život. A přitom život je něco, co mě při setkání s Adrianou napadlo jako první. Je totiž plná života. Mluví tak rychle, že máte pocit, že jste na horské dráze, ale tahle jízda vás obohatí. Možná proto, že má jižanskou krev. Pochází z mezinárodní rodiny, po otci je poloviční Španělka s uruguayským původem, po matce Češka, ale kořeny rodiny sahají až na Blízký východ. Vystudovala psychologii. Pracovala v humanitárních organizacích v Čečensku a Iráku. Sedmnáct let žila mimo Českou republiku. Mluví pěti jazyky a řídí se heslem, že záleží na každém z nás, jaký bude jeho den. V současné době zastává pozici ředitelky korporátní komunikace a udržitelného podnikání ve Vodafonu ČR. A má jedno netradiční hobby – ve volných chvílích je honorární konzulkou jihoamerické Uruguaye, která je podle ní Česku mnohem blíž, než si myslíme.

Adriano, máš najednou několik pozic a funkcí, to nebývá tak úplně obvyklé. Četla jsem, že si do týmu vybíráš „renesanční“ kolegy. Mohla bych to napsat i o tobě?

Doba se mění. To, že máme jedno povolání od začátku do konce života, bude za chvíli výjimkou. Prodlužuje se náš život, i ten pracovní. Ztrácíme sice jistotu, ale zase získáváme svobodu. To v sobě samozřejmě nese i riziko. Už teď během života procházíme různými sektory, měníme názvy povolání a náplň. A to nejen díky vertikálnímu vzestupu. Personalisté předpovídají, že pracovní síla bude čím dál víc na volné noze. V USA by do roku 2020 mělo být jako tzv. freelance přes 40 % výdělečně činných osob. Profesionální kariéra bude spíš podobná nákupnímu košíku, kde máš několik věcí najednou a jehož obsah se časem mění. 

Já sice teď nejsem na volné noze, ale hraji takový časový tetris se zaměstnáním ve Vodafonu, funkcí honorární konzulky Uruguaye, členstvím v několika nevládních organizacích a v Radě vlády pro lidská práva. Pracovala jsem v různých státech v Evropě, Rusku a na Blízkém východě. Prošla jsem akademickou i nevládní sférou, státní institucí a soukromými firmami. Nevím, jestli je toto dnešní pojetí slova „renesanční“. Rozhodně si myslím, že to obohacuje mě a všechny týmy a entity, pro které pracuji. Mám jiné úhly pohledu a rozdílné zkušenosti. A to je v dobře nakombinovaných týmech − dnes se spíš říká v „rozmanitých“ týmech − velkou výhodou. 

Myslíš rozmanitostí takzvanou diverzitu? 

Ano, ale možná se o ní víc mluví, než že se zavádí do praxe. Ve Vodafonu mám to štěstí, že je to firma otevřená lidem rozdílných věků, s rozmanitým kulturním a národnostním původem a různého genderu. Když jsem přišla s tím, že do svého týmu nebudu vybírat lidi se zkušenostmi z nadnárodních společností, ale třeba z advokátních kanceláří, médií nebo i zoologické zahrady, sice to asi zvedlo pár obočí, ale neobjevily se žádné překážky. A když ti kandidáti dokážou, že jsou pro firmu přínosem, že zavádějí inovace, jsou schopni se rychle a stále učit – bez toho to dnes nejde – a práce si váží, tak jdou stereotypy stranou. Ani já, ani můj tým do stereotypu „korporátníků“ moc nezapadáme. 

Zůstaňme u pracovního trhu. Nejen v Česku se potýkáme s tím, že žen je v technických oborech a technologických firmách málo. Jak je přilákat?

Bohužel musíme začít mnohem dříve. Ty rozdíly vidíme už po základní škole. Vodafone vloni vyhlásil soutěž na odborných středních školách v oblasti internetu věcí. A zkuste hádat, kolik bylo v týmech holek. Nula. Žádná. Přitom je internet věcí fascinující svět, kde si najdou svoje i ti, kteří chtějí uplatit třeba svoje sociální cítění. Právě na tuto technologii se hodně spoléhá, že pomůže s péčí o stárnoucí populaci. Třeba chytré domy, pomůcky a telemedicína můžou podstatně zkvalitnit život našich seniorů. Takže jestli chceme více žen v technologiích, musíme začít od mala a bourat společenské stereotypy. S dalšími firmami se každoročně připojujeme k tzv. Girls day a ukazujeme středoškolačkám, co práce v telekomunikacích obnáší. Většina účastnic pak tvrdí, že by ráda šla studovat nějaký vědecký nebo technický obor. Firmy nemůžou ovlivňovat společnost samy. Potřebujeme součinnost vzdělávacího systému od škol, médií i politiků.

Technologie se sociálním cítěním, to taky není standardní slovní spojení. Jak tomu rozumět?

Technologie jsou jen nástrojem a je na nás, jak je využijeme. Krásným důkazem je například aplikace Záchranka, kterou má dnes v telefonech přes milion obyvatel České republiky. Zdánlivě jednoduchý nápad – geolokace volajícího na 155 – a tak zásadně pomáhá záchranářům najít rychle lidi v nouzi. S podporou Nadace Vodafone vznikly i další projekty, kde má technologie jasný veřejný prospěch. Na podzim se ve spolupráci s Policií ČR a ministerstvem vnitra objeví další dvě aplikace, které budou mít velký sociální dopad: jedna na pátrání po dětech v ohrožení (Echo), druhá na pomoc obětem domácího násilí a jejich okolí (Bright Sky CZ). 

Tvoje práce ale není zdaleka jen pozitivní. Operátoři se v médiích objevují spíš v negativní roli, diskuze o neomezených datech je leitmotivem posledních několika let. A ani teď, když nějaké neomezené nabídky jsou, to náladu nezklidnilo.

Postavení našeho odvětví okomentoval na kongresu v Barceloně náš globální generální ředitel Nick Read. Připustil, že mobilní operátoři jsou na tom u zákazníků mizerně, hůř si stojí už jen tabákové koncerny. A že si za to sektor v jisté míře může sám. Jenže navrátit důvěru spotřebitelů a firem není lehké. Lidé už považují konektivitu za samozřejmou komoditu. Nikdo asi neočekává od energetické společnosti, že za paušál dá klientům neomezené kilowatthodiny. U operátorů se to vyžaduje a tlaky jdou nejen ze strany spotřebitelů. Do toho se ještě technologická témata dostávají do centra dezinformačních kampaní. Od roku 2016 pomalu ale jistě sílí smyšlené, nepravdivé nebo manipulativní články proti sítím páté generace, které teprve nedávno začaly pilotně a komerčně fungovat. 

Proti tzv. 5G už existují i webové stránky v češtině. Co proti takovým fake news můžete dělat?

Musíte na všech frontách vysvětlovat, že vliv mobilních telefonů a vysílačů na zdraví je fyzikálně zcela nezávislý na typu služby, která je provozována. Ať už jde o 2G, 3G, 4G a nyní nově 5G sítě. Směrodatný je pouze vyzařovaný výkon a pro 5G platí stejné limity jako pro dosavadní technologie, které u nás bedlivě sleduje Státní zdravotní ústav. Není tedy možné prezentovat 5G jako novou hrozbu. Žádné solidní mezinárodní nebo i národní odborné instituce varování nevydaly. 

Přístup k informacím je dnes velmi snadný, a přesto se podvodným zprávám daří… 

Ano, ale boj proti tzv. fake news nemůže být jen na technologických společnostech. I veřejné instituce by měly zaujmout jasné a srozumitelné stanovisko. Označit dezinformace jako existující problém a veřejnost informovat, ať už osvětovými kampaněmi nebo vzdělávacími programy. Musíme všichni z různých sektorů a resortů společně upozorňovat na nebezpečí lživých, poplašných a manipulativních zpráv. A zároveň poskytnout návod, jak eliminovat jejich dopady. Ty totiž pomalu, ale jistě přispívají k polarizaci společnosti, zpomalení hospodářského rozvoje, konkurenceschopnosti a k proměně veřejné diskuze. 

Technologiím se věnuješ i jako honorární konzulka Uruguaye, kterou jsi od jara 2017. Chápu, že už vše vidíš přes jakési technologické brýle, ale proč právě tato nejmenší země Jižní Ameriky?

To má dvě odpovědi. Za prvé, můj otec se narodil v Uruguayi, mám tam příbuzné a dlouhodobé vazby, takže při hledání kandidáta na post honorárního konzula padlo i moje jméno. A za druhé, důraz na technologie není daný jen mým současným zaměstnáním ve Vodafonu. Uruguay asi mnozí znají díky masu, fotbalu nebo možná vínu. Málokdo ale ví, že se z této země, obklopené giganty, jako jsou Argentina nebo Brazílie, stalo za poslední více než dekádu technologické centrum Jižní Ameriky. Má lepší optickou internetovou infrastrukturu než Česko, nové 5G sítě spustili komerčně už letos na jaře a od roku 2007 má každý školák v Uruguayi od státu počítač. Ten má v sobě vzdělávací programy, včetně těch na učení programování. Programem prošlo už 800 000 dětí z celkového počtu 3,4 milionu obyvatel. 

To jsem netušila.

Na dnešek má Uruguay nejvíce IT a softwarových firem na počet obyvatel na jihoamerickém kontinentě. Vláda, která je už přes dekádu v rukou jedné strany, si řekla, že nemůže spoléhat jen na komodity jako sója nebo maso a že budoucnost země je digitalizace. A pustila se do toho. Taky za tu dobu úplně zvrátila energetickou matici. Díky energii z obnovitelných zdrojů se za dekádu Uruguay proměnila z dovozce na vývozce. A to jsou věci, o kterých se málo ví. Vlastně o Latinské Americe, což je v komerčním pojetí trh s více než půl miliardou spotřebitelů, máme v tuzemsku nedostatek pravidelného kvalitního zpravodajství. Ani veřejnoprávní televize nebo rozhlas nemají v této části světa jediného stálého zpravodaje. 

O Uruguayi jsem v posledních měsících slyšela ve spojení s dohodou Evropské unie a zemí Mercosuru, kam patří ještě Argentina, Brazílie a Paraguay. Jaký dopad může mít na Českou republiku dohodnutá změna obchodních vztahů mezi EU a těmito jihoamerickými státy?

Vyjednávání trvala rekordních 20 let a s předstihem se dá říci, že to bude skutečně průlom do obchodních vztahů. Už nyní je EU největším obchodním a investičním partnerem Mercosuru. Evropským firmám se otevře obrovský trh, který přestane být chráněný velmi vysokými cly. A to je šance i pro český export, který do tohoto jihoamerického obchodního bloku dlouhodobě roste. Mezi hlavní vyvážené zboží patří položky automobilového a strojírenského průmyslu nebo zdravotnická technika. Do Mercosuru vyváží skoro 1000 českých firem, z nichž více než polovinu představují malé a střední podniky. A další číslo na závěr – i díky tomuto obchodu má v České republice práci na 13 000 lidí. 

A co můžou české firmy od dohody očekávat? 

Kromě odstranění tarifních překážek bude mít i významný dopad na odstranění překážek netarifních. Nicméně těch 20 let vyjednávání nebylo jen o obchodu. Dohoda se vztahuje také na kapitoly zaměřené na ochranu práv k duševnímu vlastnictví, k veřejným zakázkám nebo také k udržitelnému rozvoji a ochraně životního prostředí. Tohle nové strategické partnerství Evropské unie je i pro Česko velkou příležitostí. 

Mají Uruguayci něco společného s Čechy? 

Máme společného víc, než si myslíme. Jsme relativně malé země mezi většími mocnostmi, což má dopad i na naše národní sebevědomí, máme relativně velkou střední třídu a rovnostářské podmínky. Navíc jsme jedny z nejbezpečnějších zemí svých regionů. Uruguay je v rámci Latinské Ameriky i v jiných ohledech docela specifická, což v Česku i kvůli vzdálenosti není moc zjevné. V zemi žijí prakticky jen potomci přistěhovalců z různých evropských zemí, o dost méně z Blízkého východu nebo Asie. Původní domorodé obyvatelstvo nepřežilo první polovinu 19. století. Uruguay tak na cizince chtě nechtě působí velmi evropsky a možná – ve srovnání s Brazílií – málo exoticky.

Trochu změním téma. Vím o tobě, že máš ráda knihy, kde bereš při svém pracovním nasazení na čtení čas? 

V posledních letech toho rozhodně nečtu tolik, kolik bych chtěla. Tedy jestli se bavíme o literatuře, ne o pracovních dokumentech. I můj syn už ročně přečte více než já. Mám ale mnoho oblíbených knih, ke kterým se ráda vracím a které jsou nějak navázané na můj život, na místa, kde jsem žila. Navíc tím, že jsem je četla v originále a v zemi, kde vznikly a ožily, k nim nemůžu být objektivní.

Jaká knížka je tvoje srdcová? Kterou bys doporučila k přečtení?

Některé z mých oblíbených jsou světově uznávané literární perly, jako Most přes Drinu od jugoslávského nobelisty Ivo Andriće nebo Nebe, peklo, ráj (ve španělštině Rayuela) od Argentince Julia Cortázara. Další jsou spíš regionální skvosty, jejichž autoři vystihli místo a dobu, což mi při pobytu na daném místě pomohlo v chápání nejen historie. Na Kavkaze byl takovým autorem ingušský spisovatel Idris Bazorkin a jeho kniha Z ťmy věkov (do češtiny přeložena nebyla). Krásné dílo nejen o kavkazských zvycích před více než stoletím, ale i soužití s Rusy a Sověty.

Máš nějaké oblíbené motto nebo přísloví, které často používáš?

Ráda překládám rčení a přísloví z jednoho jazyka do druhého. Výsledky jsou občas vtipné až absurdní. Když je hodně práce a valí se ze všech stran, tak ráda používám jedno výstižné španělské rčení: „Už tak nás bylo hodně, a ještě babička začala rodit.“

 ADRIANA DERGAM

KnihyŽenyTechnologie

https://www.bhthydro.eu/ https://www.bhthydro.eu/ https://www.bhthydro.eu/

Mohlo by vás zajímat


Více článků

https://www.smeny.cz https://www.smeny.cz https://www.smeny.cz