Jak to vidí Kateřina Valachová

Svatý Valentýn je tu. Svátek zamilovaných. A samozřejmě také svátek obchodníků s květinami, srdíčky a drobnými i většími dárky. Ale o to mi teď nejde.

Svatého Valentina slavíme podle křesťanského kněze Valentýna, který byl umučen římským lidem někdy ve druhé polovině třetího století. Odmítl se podrobit rozkazu císaře Claudia II. a tajně oddával mladé zamilované vojáky. Císař rozkázal, že jeho armáda musí být armádou svobodných bez rodin. Ale kdo chce, může Valentýna slavit podle římského svátku bohyně Juno, strážkyně rodin. Ten připadal právě na 14. února. A případně lze sáhnout do pohanských časů, kde měl prostředek února logickou souvislost s přípravami na návrat jara. Konec konců, nechť si důvod pro oslavu každý vybere podle svého.

Mimochodem, údajně první „valentýnku“ poslal z londýnského Toweru manželce v dávném 15. století Charles, vévoda Orleánský. Z vězení! To mi připadá docela podstatné.

Dneska se často dozvídáme, že „tohle a tohle“ je svátek komerce, spousta lidé okázale vykřikuje, že „tohle neslavím, protože nejsem ovce“. Připadá mi to směšné a stejně stádní, jako postávání ve frontách. Komerční stránku přece živí ti, kteří místo upřímného přání a vyznání nahrazují projev citu penězi. A nejvíc proti ní bojují ti, kteří místo citu volí demonstraci vlastního postoje.

Žijeme ve světě a ve společnosti, která trpí módou či pandemií touhy po rozdělování, kopání příkopů. Jsme fandy nesmiřitelných hádek o globálním oteplování, Evropské unii, jaderné energetice, prezidentovi Zemanovi či letnímu času. Kdo nejde s námi, jde proti nám.

Tak bych byla ráda, kdyby letošní Valentýn nebyl jen svátkem zamilovaných, ale i příležitostí zamyslet se, jestli to s tím rozdělováním, odlišováním se, zaujímáním zásadních postojů a podobnými radostmi tak trochu nepřeháníme. Abychom pak pro samou zásadovost nezůstali sami.

Krásného Valentýna všem, přátelé.

Kateřina Valachová