Tomáš Hanzel: Mé srdce je v Karviné

Pro lidi, kteří znají severovýchod naší země převážně z novinových článků a televizního zpravodajství, to může znít divně, ale Moravskoslezský kraj je krásný. Skutečně. Vím, o čem mluvím. Vždyť jsem se narodil v Karviné. A ostatně tam žiji dodnes.

Nejsme jednoduchý kraj. Slávu hornictví a hutí odvál do značné míry čas. Lidé uvyklí neskutečně drsné a tvrdé práci se museli během pár let změnit. Krachy a pády přišly rychle, stavění nového jde o poznání pomaleji. Ale my jsme z historie zvyklí na houpačku mezi prosperitou a zmarem. Jen namátkou: v 18. století patřilo Slezsko k nejbohatším oblastem habsburské říše. A výsledek? Tři krvavé války s Pruskem a postupné zaostávání.

Před padesáti lety byl náš kraj „ocelovým srdcem republiky“ a těžilo se zde „černé zlato“. Platový průměr byl nad úrovní zbytku země. Ale svět se prudce změnil, globalizace a technologický pokrok téměř vymazal tato odvětví nejen z české, ale i z evropské mapy. A my jsme museli začít znovu, znovu bylo třeba hledat, jak se uplatnit. Zažili jsme dobu, kdy tady byly výdělky naopak úplně dole a kdy nezaměstnanost lámala rekordy. Nebylo to nic pěkného. Ale jaký kraj, takoví lidé. Naše krajina přežila a zůstala krásná, naši lidé přežili a ukazují, že si umí poradit i v těchto časech.

Tím vůbec neříkám, že je všechno tak, jak by to mělo být. To zdaleka ne. Celý sever země od Kadaně (což je už spíše západ, ale je jasné, jak to myslím) po Karvinou potřebuje pomoci. Potřebujeme infrastrukturu, investice, velkou podporu školství, potřebujeme mechanismy, jak udržet vzdělané lidi doma, aby neodcházeli do Prahy, středních Čech či na jih Moravy. Ale postupně, skutečně krok za krokem, se to lepší.

Moje srdce je a bude v Karviné a v mém kraji, protože – i když má kdekdo pocit, že tu jsou jen ohnivé výhně a díry v zemi – ve skutečnosti jsou tady především skvělí lidé. A u nás umí být krásně nejen díky krajině, ale především díky nim.