Bubny do škol

Tzv. Drum Circle je interaktivní zábavná show a alternativní výuka ve formě skupinového bubnování. Žáci a pedagogové s pomocí lektora vytvoří hudební orchestr, jenž přechází do samotného vystoupení. Nejde ale primárně o rozvoj hudební výchovy, nýbrž o posílení sociálních vztahů. Proto je program vhodný pro všechny třídy, nejen ty hudební. Žádné jiné bubnování na školách nemá prostředky a nástroje na to, aby byly zapojeny skutečně všechny děti. 

Tento projekt je prevencí proti šikaně, je to nová forma vzdělávání. Prostřednictvím rytmů a nástrojů prohlubuje komunikaci mezi dětmi a snaží se o to, aby se děti vnímaly, poslouchaly a respektovaly navzájem. Není to vyučování techniky bubnování. Bubny a trubky jsou prostředkem k tomu, aby si děti užily kolektivní činnost a všechny pochopily, že jsou v rámci „orchestru“ stejně důležité.

Tokhi v Čechách spolupracoval s takovými umělci, jako jsou Karel Gott, Pavel Šporcl, Laura a její tygři, Marek Ztracený, Support Lesbiens, Vlasta Rédl, Mário Bihári, Voxel a mnoho dalších. Postavil i unikátní bubenický projekt Groove Army, se kterým byl součástí oficiálního programu na mistrovství světa v hokeji nebo na fotbalovém Euru, postoupil i v soutěži Česko Slovensko má talent. Spolupracuje na kampaních a akcích pro největší světové firmy a na konferencích pro mezinárodní vedení špičkových manažerů pak aplikuje to, co mu u dětí prošlo a osvědčilo se. 

Výkřik

Lektorem Tokhiho je Arthur Hull, „otec“ moderní metodiky Drum Circle bubnování a mezinárodní guru, původem z USA.

Máte spoustu tetování, má pro vás nějaký zvláštní význam? 

Mám rád tetování jako jakýsi grafický prvek, miluji barvy a obrazce. Ale jediné, které má skutečný význam, je Flower of Life (květ života), který nosím na zádech. Věřím, že symboly „programují“ obsah „nádoby“, tedy mého těla, v tomto případě buňky a všechno, co mám uvnitř. Proto nosím jeden z nejsilnějších symbolů planety. 

Je tetování závislost? 

Myslím, že ano, většina lidí se prostě u jednoho nezastaví. Až mě přestane bavit ta počmáraná ruka, tak ji nechám celou začernit blackworkem. Nebo přibude něco jiného někde jinde.

Tetování je bezesporu součást image a k vám neodmyslitelně patří. Co je ještě součástí vaší image, co nemůže na vašem vystoupení kromě bicích nástrojů chybět? 

Asi piercing nebo náušnice, taky chci být celkově fit. A hlavně se mi i lépe hraje. A asi nejde vynechat úsměv. Podle fotek se směju na akcích víc než dost. 

Proč jste si vybral právě bicí nástroje a ne třeba kytaru nebo klavír? 

Protože mě to prostě baví. Baví mě výrazné pohyby, miluji zvuk a podstatu těch nástrojů, neměl bych asi nervy na vybrnkávání nějakého kytarového sóla. U klavíru mi zase vadí, že při hře často ani není vidět na ruce. Nikdo na koncertu kapely nepozná, co reálně hraje klávesák a co jede třeba z halfplaybacku. Bubny mi přijdou úplně ryzí a už od dávných dob intenzivní a původní nástroje, i když na klavír i kytaru jsem se učil. 

Kromě vystoupení s kapelou se věnujete také sound healingu, řekněte nám o něm něco více. V Čechách zatím terapie zvukem není příliš známá...

To je velké téma. Ale baví mě ta podstata. Je dokázáno, že vibrace obecně prospívají, ale já řešil, že musí být ještě něco víc. Něco, co jsem doteď nepoznal, nebo není v „západním“ světě úplně běžné. A to přesto, že celá Asie tím žije po staletí, zmínky o této metodě pocházejí i z dávného Egypta nebo staré Indie. V Japonsku a Číně, nebo samozřejmě v Tibetu, je to nedílná součást života. Asi jsem potřeboval nějaký další rozměr, a tak mám touhu tuto zkušenost předávat dál. 

Kdo je vlastně Tokhi? Bubeník, terapeut, autor? 

Asi všechno dohromady. A mnoho dalšího. Jsem hlavně kreativní člověk, nemám rád škatulky a nechci se nechat kastovat stylem: „To je přece bubeník, jak může napsat kvalitní text?“ Baví mě psaní, tak prostě můžu. Nebo: „To není zpěvák, ať radši hraje na bubny…“ Je mi jedno, jak mě vnímá veřejnost. Tomu, co mě baví, se prostě věnuji a chci se v tom zlepšovat. Lidé mají často strach z toho, co řekne jejich okolí, když se budou věnovat nějaké nové činnosti, vystoupí ze zóny komfortu a budou posouvat své hranice směrem, který je láká. Ale není nic důležitějšího, než aby se člověk cítil svobodný a šťastný. 

Takže pro vaši kapelu Groove Army píšete i texty? Bude to tedy nejen bubenické, ale i pěvecké uskupení? 

Pěvecká kapela to asi nebude nikdy. Ale pro chystaný singl jsme nazpívali všichni sbory, a přestože ještě nemáme finální zvuk, vypadá to dobře. Kořeny ale budeme mít vždycky v bubnech, i když Royal Squad show celý koncept posouvá na úplně jinou úroveň a všichni se tak učíme něco nového. Ať je to způsob natáčení, práce se zvuky, samply, mix našich tracků, který si děláme sami, nebo cokoliv, co tahle paráda obnáší a my to za běhu řešíme. 

Dotazník  

Znamení? Blíženci.

Blondýnky, nebo brunetky? Nejvíc zrzky, nebo mix s blond a pihy, ale není to podstatné. V mých důležitějších vztazích proběhly všechny tři varianty.   

Oblíbené jídlo? Brynzové halušky od maminky.

Oblíbená restaurace? Čajovna Banyan.  

Auto, nebo motorka? Auto, motorka se mi nezdá ani trochu bezpečná. 

Pes, nebo kočka? Pes.

Džíny, nebo tepláky? Jak kdy, jak kde, pohodlnější jsou ale určitě tepláky. 

Pivo, nebo víno? Pivo.