Hledáte netradiční místa pro event?

Když jsem byla na mateřské, v době hlavních zpráv jsem většinou koupala nebo uspávala malou. Najednou jsem si uvědomila, že pomalu nevím, jaký je den, natož co se kolem mě děje. Ale díky práci jsem vlastně neustále „v obraze“. 

Vnímáte, co divákům sdělujete? A máte čas se nad některými zprávami rozněžnit, rozčílit a vůbec dát průchod emocím?

Samozřejmě, že musím vědět, o čem mluvím, a i když se snažím být nezaujatá a brát to jako informaci, kterou mám předat lidem, stejně se emocím neubráním. Nejhorší je pro mě číst o dětech − když se jim stane něco hrozného nebo se ztratí. Jako máma si to hned vztahuji na sebe a mám pocit, že se pokaždé u takové zprávy zakoktám.

Od ledna jsme i my „zprávaři“ součástí Snídaně s Novou, což je na jednu stranu fajn změna, ale popravdě řečeno, to vstávání je šílené. Myslím si, že se na něj zvyknout nedá. Budík mám nařízený na tři čtvrtě na čtyři, tedy dobu, kdy někteří chodí teprve spát. Ale těch směn zasenení tolik, takže se to dá zvládnout. A tak si manžel aspoň občas zkusí vypravit dcerku do školky sám.

O 360 stupňů. Myslím, že to naprosto vystihuje život PŘED a PO. Ale vůbec toho nelituji, naopak, mít zdravé dítě je to největší štěstí.

Je pro vás důležitější práce, nebo rodina?

Rozhodně rodina. I možná proto jsem si prodloužila mateřskou na tři roky. Neuměla jsem si představit, že bych to malé dítě měla někam dát nebo někomu svěřit a chodit do práce. Na Nově mně vyšli maximálně vstříc, takže nebyl důvod někam spěchat. Ale upřímně, po těchtřech letech jsem se do práce opravdu těšila.

Většinou nějakými svými „rozumy“. Je hodně upovídaná, takže znám snad všechny její myšlenkové pochody, což je občas opravdu vtipné. Dnes ráno mě například překvapila tím, že než jsem se stihla obléknout, ona připravila na stůl talíře a rohlíky k snídani. 

Tatínek funguje jako většina tatínků. Miluje ji, hraje si s ní, když má na to on sám chuť, ale většina zůstává na mně. Ohledně výchovy nemáme výrazně rozdílné názory, ale občas mám pocit, že vychovávám já jeho, aby věděl, jak má vychovávat ji. 

Tak to mě těší, děkuji! Žádné extra triky ale nepoužívám, jednou za měsíc nebo dva si dopřeji kosmetiku, každý večer se důkladně odlíčím a pravidelně používám kvalitní krémy...

Po narození dcery jsem měla pocit, že jsem se nezastavila, takže kila šla dolů sama. A teď se snažím jíst zdravěji, což ale neznamená, že si nedopřeju smažák nebo čokoládu. Jen prostě všeho s rozumem. Když mi to časově vyjde, chodím na jógu, v létě jezdím na kole a v zimě lyžuji, ale nic extra pro sebe nedělám. Stačí mi frmol kolem a kila nahoru nejdou. 

Rozhodně zmiňovaný smažák, langoše, sladkosti a bílé čerstvé rohlíky s máslem a medem!

Tatarák. Maso celkově moc nemusím.  

Stylistu jsem nikdy neměla, i proto mám možná občas málo hvězdiček u „módní policie“, ale mám svůj styl a nosím to, co je mi příjemné a co se mi líbí. To ale neznamená, že si nenechám poradit. 

Latexové kalhoty.

Jsem ženská. Snad každá žena má ráda šperky a každá žena si je za něco určitě zaslouží! Tímto doufám, že si článek přečte i můj manžel. Bižuterie je sice hezká a i já si občas ráda navléknu různé korálky, ale pravé šperky jsou pravé šperky. Každý svůj šperk mám spojený s něčím konkrétním a krásným, například jako dárek za narození dcerky. Nebo snubní prstýnek, který manžel málem ztratil, než mi ho dal... Velmi ráda nosím šperky od designéra Aleše Bergla, který tvoří pro značku Dolcze. Umí pochopit ženskou duši, její osobnost. Všechny šperky, které od něj mám, jsou šité přesně na míru a díky tomu dokonalé. Vyjadřují moje já. A tak by šperky měly fungovat obecně.

Nejsem lenivá si dojít třeba v jedenáct večer pro něco dobrého, a tudíž nezdravého do lednice a „slupnout“ to v posteli.  

Bez rodiny a pravých přátel. 

Kamkoli za sluníčkem, do hotelu all inclusive. Prostě se o nic nestarat a užívat si chvilky volna!

To si vůbec netroufnu odhadnout. Věřím v osud a uvidíme, kam mě zavane.