Herec Ondřej Novák „Z hraní musím mít hlavně radost, jinak to nemá cenu“

Sedím si takhle s přáteli u skleničky a přidá se k nám kamarád, který jde zrovna kolem. S ním si přisedne další, který je mi sakra povědomý… Po očku ho sleduji, ale nechci se hned hloupě vyptávat. A pak mi to sepne! Toho příjemného chlapíka jsem nedávno viděl ve filmu. Slovo dalo slovno a s Ondrou jsme se potkali o pár dnů později a vznikl tenhle rozhovor.

Parafrázuji jednu starou reklamu a ptám se: Když jsi byl ještě malý kluk, bylo pro tebe herectví jasnou volbou? 

Rozhodně ne! Jako malý kluk jsem měl jen chabou představu o tom, co to znamená být hercem. Do divadla jsem začal chodit asi v jedenácti, pokud nepočítám školní výchovné pořady, a navštěvovat nějaký dramatický kroužek jsem se jednoduše styděl. Ale někdy ve čtrnácti ve mně dozrála touha zkusit se postavit na jeviště. A vzal jsem to spolu s kamarády přes hry Járy Cimrmana, což jsou takové ideální texty pro zakrytí začátečnických nedostatků – samozřejmě, tehdy jsme o tom takhle neuvažovali, ale prostě zkoušeli a hráli pro radost svou i přihlížejících. A to mi nějak zůstalo dodnes, to přesvědčení, že z hraní musím mít hlavně radost, že jinak to nemá cenu. 

Kdy tedy bylo jasno, že se staneš hercem? 

V tom, jestli se stanu hercem, vlastně pořád jasno není. I když jsem to vystudoval a už deset let se tím živím, mám stále určitý respekt a za hotového herce se nepovažuji, pořád se mám co učit. A taky jde o profesi drobet nejistou; jestli mě jednou opustí ta radost nebo už nebudou příležitosti, stanu se třeba něčím úplně jiným.    

Mohli jsme tě vidět v několika velmi úspěšných českých filmech, který je pro tebe osobně nejzásadnějí? 

Já měl to štěstí, že jsem během jediného léta natočil dvě hlavní role, a sice Karla Šímu v Lidicích a loutkáře Vítka v pohádce Micimutr. Dva skvělí režiséři mi dali − coby čerstvému absolventovi DAMU bez filmových zkušeností − obrovskou důvěru a já se do obou scénářů zamiloval na první přečtení. Později přišly další krásné a náročné role, ale nebýt těchto dvou, je dost pravděpodobné, že bych se už dneska herectví nevěnoval. 

Kromě filmu je tu pak i divadlo. Máš nějaké stálé angažmá?  

Jsem jedním z těch herců, co pobývají na volné noze. Ani ne proto, že bych si to zvolil, ale prostě se mi to stalo a já si na situaci už zvykl. První rok po škole jsem v divadle nedostal žádnou práci, tak jsme si se spolužáky založili vlastní nezávislý soubor, říkáme si Divadlo NaHraně. Hrajeme v Divadle Kampa, převážně britské hry v českých premiérách. Fungujeme takhle už skoro deset let a pořád to má smysl. V angažmá jsem byl jen necelé tři roky v divadle na Kladně a posledních šest let mám tu čest být jedním ze stálých spolupracovníků slavného Divadla Ungelt, kde hraje řada skvělých herců. Od této sezony jezdím hostovat do plzeňského a libereckého divadla a v létě vystupuji na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. 

Co je pro tebe prioritou? Divadlo nebo film? 

Prioritou je pro mě asi smysluplnost mé práce. Kdybych někdy musel volit mezi divadlem a filmem (což se zatím nestalo), rozhodl bych se svobodně podle toho, o jaký scénář a jakou roli by šlo a také s kým bych spolupracoval. Rozhodně bych neupřednostňoval jedno před druhým. Ale asi jako převážná většina herců bych si přál mít možnost věnovat se čas od času obojímu, ta pestrost mě na mé profesi baví hodně.        

Jak vnímáš působení herců v reklamách? Je to pro tebe něco, k čemu by ses nepropůjčil, nebo to chápeš jako součást své práce? 

V tomhle až tak zásadový nejsem. To, že reklamy netočím, není proto, že bych nechtěl, ale spíš proto, že se do nich asi nehodím. Nevadí mi to, mám radši herecké výzvy než rychlý výdělek. Všichni máme svobodu práci brát i odmítat, proto nikoho z kolegů za točení reklam soudit nehodlám. Sám bych ale nerad skončil jen jako tvář nějaké kampaně, jednu nedobrou zkušenost už jsem udělal, a proto si dávám pozor. A taky bych se nechtěl stát námezdním vazalem v reklamě na něco, co sám neschvaluji, nebo na společnost, jejíž vlastník nebo představitel veřejně projevuje názory, které odporují těm mým. Někdy si herec musí dát pozor, aby tu svobodu kvůli kšeftu neztratil.     

Zřejmě každý herec má svou vysněnou roli. Která je ta tvoje? Ať už divadelní, nebo filmová.

Myslím si, že každý herec ji nemá. Já patřím mezi ty, kteří se raději nechávají překvapovat. Životem i prací. Asi se tím i chráním před zklamáním, kdyby pak ona vysněná role nepřišla. Chtěl jsem si zahrát Romea, a to jsem si vyplnil v Divadle NaHraně. Vždycky napjatě čekám, co přijde dál, a pak se snažím dělat vše pro to, abych nic neošidil, abych tomu dal vše, na co mi v danou chvíli stačí talent a síly. 

Stejně tak je to i s kolegy a tvůrci. S kým by sis někdy chtěl zahrát a pod čí režijní taktovkou? 

O tom už si snít troufám, víc než o rolích. Několik snů se mi splnilo, ale z těch zatím nesplněných bych se někdy rád při práci na filmu setkal třeba s Davidem Ondříčkem, s Janem Prušinovským nebo s Olmem Omerzuem. Z divadelních režisérů bych si vybral nepříklad Michala Dočekala, Jiřího Havelku nebo Adama Svozila, jejich práce mě jako diváka moc baví. A herečtí kolegové? Napadají mě takoví velikáni, jako jsou Petr Kostka, Ivan Trojan nebo Zuzana Stivínová. 

Když se vrátíme k filmu, také si myslíš, že se současná česká filmová tvorba jen stěží vyrovná té zahraniční? 

Já osobně mám rád takové české filmy, které se žádným zahraničním vyrovnat nechtějí, a jsou prostě osobité, své. Problémem jsou a vždycky budou peníze, protože odbytiště pro český film je zkrátka menší než třeba pro francouzský nebo polský, o anglicky mluvených nemluvě. A z toho plyne, že některé filmy jsou poznamenané snahou o snadnou stravitelnost kvůli vidině vyšších tržeb, jiné zase nesou známky jisté nedodělanosti až ledabylého provedení. Ale pořád tu je a bude hodně talentovaných filmařů, a mezi nimi řada těch poctivých, co nechtějí ustupovat ani na jednu stranu. A taky producenti, kteří jim dají důvěru, i když vědí, že komerční trhák jim nenatočí, ti jsou ještě důležitější. A já jako optimista věřím, že se ty osobité filmy dovedou prosadit i za hranicemi, že nezaostávají.

Jak vypadá tvoje příprava na roli? 

To je vždycky kus od kusu. Jsou role, na které je nutné se něco nového naučit, já se třeba teď kvůli zkoušení v Liberci učil jednu píseň na kytaru, na kterou normálně nehraju. Nebo když jsem hrál historickou postavu svatého Cyrila, snažil jsem se o něm z literatury zjistit co nejvíce. Příprava spočívá hlavně v nastudování textu a ve vytvoření určité představy o postavě, kterou hrajete. Je třeba si sám pro sebe uvědomit, v čem jsme si podobní a v čem se lišíme. Rád sbírám inspiraci i v jiných odvětvích, třeba v hudbě, v knížkách nebo ve výtvarném umění. Když si v hlavě nosíte příběh a téma a máte otevřené oči, tak ta inspirace vám jde sama naproti.    

Blíží se léto a k němu patří divadelní prázdniny. Je to pro tebe období, kdy odpočíváš, nebo ho trávíš pracovně? 

Loni jsem měl asi po sedmi letech prázdniny jen pro sebe, na odpočinek. V létě se totiž kvůli nejstálejšímu počasí a divadelním závazkům herců točí nejvíc filmů a k tomu pořád přibývá letních divadelních scén pod otevřeným nebem, takže ty dva měsíce divadelních prázdnin už jsou spíš vzácnost. Já jsem připravený pracovat i v létě, ale většinou nechávám věcem volný průběh, takže když ke mně práce nepřijde, užívám si odpočinek. 

A co je pro tebe ideální odpočinek? 

Na tohle, myslím, musí každý odpovědět, že to je čas strávený s lidmi, které má rád a kteří mají rádi jeho. A já nejsem výjimka. Poznám to podle toho, že po tu dobu, co jsem s nimi, přestane existovat svět okolo a čas běží nějak jinak, svobodněji. I když rád trávím část svého volna také o samotě.  

CV:

Ondřej Novák (*30. 8. 1985)

Český divadelní a filmový herec.

Vystudoval činoherní herectví na pražské DAMU a žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Za absolventskou sezonu 2008/2009 obdržel cenu Jiřího Adamíry.

V roce 2009 založil spolu s kolegy divadelní spolek Divadlo NaHraně. 

K nejúspěšnějším filmovým rolím patří Karel Šíma ve filmu Lidice a loutkář Vítek v pohádce Micimutr. 

V současnosti je na volné noze a kromě pražských divadel hraje i v Kladně, v Liberci i dalších scénách.