Jacqueline Kennedy - Vítězství i prohry první dámy

Pouhé dva roky vládla Bílému domu, ale málokterá žena budila tolik pozornosti za svého života i teď, 25 let po smrti.

Sudičky položily malou „Žaklin“ do kolébky bohatých rodičů, a tak navzdory hospodářské krizi, která ve třicátých letech minulého století sužovala Ameriku, vyrůstala v přepychu. Luxusní domy v East Hamptonu a v New Yorku, služebnictvo, studium literatury, jazyků, hodiny malířství, vlastní kůň. Idylka se rozpadla, když jí bylo jedenáct. Táta John Bouvier, fešák, po kterém zdědila hluboké oči daleko od sebe, plné rty a hřívu vlasů, milovník rozmařilosti, alkoholu a ženského půvabu, se odstěhoval s novou ženou do Virginie, a tak získala domov číslo tři. Ani maminka Janet Lee nezůstala dlouho sama, k vlastní sestře Caroline přibyli ještě dva nevlastní sourozenci. Kromě půvabu vynikala Jacqueline inteligencí, studovala na elitní škole Vassar College, rok strávila na pařížské Sorbonně. V roce 1952 nastoupila do prvního zaměstnání jako fotoreportérka deníku Washington Times Herald. Bylo jí dvacet tři a měla vážnou známost, jenže po třech měsících zrušila zasnoubení, prohlásila, že přítel John Husted je nezralý a nudný. Osud jí chystal setkání s mužem, se kterým se nenudila ani minutu.

Pohádková svatba

John číslo dvě, tedy John Fitzgerald Kennedy, patřil do stejných společenských kruhů, a tak se občas někde potkali. Za oficiální začátek jejich vztahu se však považuje slavnostní večeře, která se konala v květnu 1952. V té době už byl charizmatický válečný hrdina senátorem s obrovskými politickými ambicemi. Láska na první pohled se nekonala, Jacqueline znala Johnovu pověst sukničkáře, ale společné zájmy je sblížily. Rok nato následovalo zasnoubení a v září 1953 se v Newportu na Rhode Islandu konala velkolepá svatba. Už předtím byla Jackiedíky skvělému vkusu hvězdou společenských rubrik časopisů a všechny Američanky se chtěly oblékat jako ona, ale na svatbě prostě zářila. Přirozený šarm zvýraznily šaty vyrobené z padesáti metrů hedvábí, navíc si troufla objednat je u afroamerické návrhářky Ann ColeLowe (rovnoprávnost ras byla tehdy ještě v plenkách). Model korunoval závoj po babičce. Po svatbě se idylka začala houpat. John se naplno věnoval politice, vyžadoval dokonalé zázemí poslušné manželky. Po dětech toužili oba, ale právě tady je čekaly těžké zkoušky. Jackie potratila, následně porodila mrtvou holčičku. Manželovi se z cesty po Evropě vracet do domu smutku moc nechtělo. Ale kamarád mu řekl na rovinu, že pokud chce kandidovat na prezidenta, musí svou ženu podpořit, jinak ho budou všechny americké matky, potenciální voličky, nenávidět. Pohřbili dítě pod prostým náhrobkem s nápisem Dcera, ale zraněná Jackiejí tajně říkala „moje sladká Arabella“. Rok nato se rodina rozrostla o krásnou, zdravou holčičku Caroline. V lednu 1960 měl JFK pro své příznivce dvě super zprávy – kandiduje na prezidenta a Jackie je opět těhotná.

Dvě strany slávy

Když Jackie porodila syna Johna a John starší získal prezidentské křeslo, rodina prožívala nejlepší období. Přestěhovali se do Bílého domu, který se rozhodla Jackie proměnit zevnitř i zvenčí. Ošoupaný nábytek musí pryč! A Kongres musí budovu prohlásit za národní historickou památku! Vyšlo to a objevily se i peníze na rekonstrukci, jenže jich nebylo dost. První dáma předběhla ve způsobech získávání financí svou dobu − vymyslela projekt vydat průvodce Bílým domem a sama se na jeho vzniku podílela. Dokonce si „domů“ pozvala televizní kamery. Vytvořila místo, kde se setkávali politici, intelektuálové, umělci, herci. Jackie ovšem neseděla jenom doma, doprovázela Johna na zahraničních cestách, občas ho díky svému šarmu i trochu zastínila, třeba v Paříži, kde ji milovali pro styl oblékání a plynulou francouzštinu. Novináři si dovolili napsat, že město navštívila Jacqueline Kennedys doprovodem, na což John reagoval, že si její doprovod úžasně užil. Na veřejnosti působili jako dokonalý pár, v soukromí však musela Jackie přivítat oči. Atraktivita jejího manžela prezidentstvím stoupla, bylo známé, že jeho postelí prošly slavné krásky, ale jeho náruživosti s radostí podléhaly i sekretářky z Bílého domu. Nejslavnější milenku znají všichni. Marilyn Monroe věřila, že kvůli ní opustí rodinu a její sexy přání k narozeninám, zazpívané v průhledných šatech, způsobilo pořádný poprask. Jackie prohlásila: „Nevěřím, že existují muži, kteří jsou svým ženám věrni. Muži jsou kombinací dobra a zla.“ Říká se, že i ona měla několik slavných milenců z řad hollywoodských herců. Marlon Brando to potvrdil v autobiografii, ale vydavatel, přítel Jackie, nechal informaci z knihy vyškrtnout. 

Rychlý pád

Jackie nade vše milovala své děti. Žít normálně, když za branou Bílého domu stále číhali fotografové a dokumentovali každý jejich krok, nebylo jednoduché, ale snažila se. „Myslím si, že pokud zpackáte výchovu dětí, tak už moc nezáleží na čemkoliv jiném, co uděláte,“ svěřila se tisku. V roce 1963 znovu otěhotněla. Aby byla stranou a v klidu, přestěhovala se do domu Kennedyových, ale opět se dostavily komplikace. Předčasně se narodil drobný chlapeček Patrick s vadou plic, která mu za pouhé dny vzala život. Brzy měla Jackieoplakávat i další smrt. Za velkého zájmu veřejnosti se 22. listopadu 1963 konal v Dallasu slavnostní průvod. Prezidentský pár jel v kabrioletu na konci, v prudké zatáčce zaslechla Jackie zvláštní zvuk, myslela si, že je to výfuk motorky, ale ozvaly se další dvě rány, po kterých se prezident zhroutil s kulkou v hlavě. Manželka ho doprovázela cestou do nemocnice, kde ještě týž den zranění podlehl. Svět nevěřil, že je JFK mrtvý. Jackiev zakrváceném růžovém kostýmku Chanel zprávu potvrdila, nepřevlékla se ani na palubě AirForce One, když v letadle Johnův nástupce Lyndon Johnson skládal prezidentský slib. „Chci, aby viděli, co Johnovi udělali,“ řekla cestou do Bílého domu. Kostým je pietně uložen v americkém národním archivu. Jackie s dětmi se po pohřbu stáhla do ústraní. Návrhy pokračovat v manželově kariéře a stát se viceprezidentkou odmítla, stejně tak netoužila být senátorkou nebo velvyslankyní ve Francii. Rok držela smutek a odstěhovala se z New Yorku. Podílela se na vybudování Kennedyho knihovny a muzea, ale na veřejnosti ji vídali jen zřídka.

Život po JFK

Amerika mladou, krásnou „národní“ vdovu milovala. O manžela přišla v pouhých 34 letech. Lidé předpokládali, že mu bude věrná až do smrti. Jackie po atentátu prohlásila, že bez manžela není nic. Ale jinak věřila, že se žena může vdát vícekrát, poprvé z lásky, podruhé kvůli penězům a potřetí, aby unikla osamělosti. Když Jackie v roce 1968 řekla ano řeckému podnikateli Onassisovi, vypadalo to, že se tím sama řídí. Byl o 23 let starší, malý, šeredný, vzteklý. Jenže pohádkově bohatý! Američané prohlásili její přestěhování do Řecka za zradu a zavrhli ji. S radostí potom sledovali, že jim to neklape. I Onassis, stejně jako Kennedy, jí byl nevěrný, ona na oplátku utrácela horentní sumy z jeho konta. Po pěti letech manželství zlomila Onassise smrt syna, který zahynul při leteckém neštěstí. Rozhodl se rozvést, ale podlehl infarktu. I když podle tajné předmanželské smlouvy se měla Jackie stát velmi bohatou vdovou, po nekonečných soudních sporech zbylo na hromádce pouhých 26 milionů dolarů, tedy jen zlomek původní částky. Na nový začátek to stačilo. Děti vylétly z hnízda, Jackie se blížila padesátka a vrátila se k tomu, co milovala. Pracovala jako řadová redaktorka, později jako šéfredaktorka, podílela se na vydávání knih, celý život byla vášnivou čtenářkou. Bojovala za obnovu historických budov a proti výstavbě mrakodrapů, které by změnily tvář New Yorku. Samotu od roku 1985 zaháněla po boku belgického diamantového magnáta  Maurice  Tempelmana. V pětašedesáti začalo Jackie zlobit zdraví. Diagnóza rakovina lymfatických uzlin zněla děsivě, ale lékaři, rodina ani Jacqueline neztráceli naději. Dál chodila do práce, léčila se, na naléhání dcery se vzdala svého celoživotního zlozvyku – kouření. Přesto se po dvou měsících nemoc nezvratně rozšířila. Jackie se rozhodla dožít v bytě na Manhattanu obklopená rodinou. Zemřela ve spánku a je pohřbena po boku manžela Johna Fitzgeralda Kennedyho v Arlingtonu.