Jenny Jeshko: „Když se nelekneš vlastních plánů, tak nejsou dost velké.“

Jenny Jeshko: „Když se nelekneš vlastních plánů, tak nejsou dost velké.“

Jenny Jeshko: „Když se nelekneš vlastních plánů, tak nejsou dost velké.“

Talentovaná slovenská módní návrhářka a designérka s neotřelými nápady Jenny Jeshko zamířila do Prahy. Zajímavé střihy, netradiční kombinace, vysoká kvalita modelů, udržitelná móda a cenová dostupnost – to vše se snoubí v jejím unikátním concept storu F. Designers Prague v Týnské uličce v centru metropole. V něm najdete nejenom její autorské modely, ale i tvorbu dalších českých i slovenských návrhářů.

Před časem jste otevřela v samém centru Prahy opravdu unikátní butik s vlastní tvorbou, ale zároveň jste dala prostor dalším českým a slovenským návrhářům. Co vás k tomu vedlo? Máte pocit, že na české módní scéně něco chybí?

Ano, chybí tu zajímavá, nadčasová, ale zároveň i vtipná a hlavně „módní“ móda. Na našem trhu, myslím tím Čechy a Slovensko, postrádám obrazně řečeno „vyšší střední módní třídu“. Zboží je samozřejmě na trhu dost. Na jedné straně vidíme přetékající regály v obchodních řetězcích, na druhé straně zde najdeme nádherné luxusní značky, které ale prostě pro každého nejsou. Já sama bych chtěla ve svém butiku nabízet módu ženám, které se chtějí pěkně oblékat. Chtějí mít nádherné kousky z kvalitních materiálů. Nemusejí mít nutně „top of the top“, prostě brandy z Pařížské. Protože v konečném důsledku nosit logo těchto značek už není ani známkou kreativity.

Co když si ale ženy s módou nevědí rady a míří do vyhlášených ochodů s myšlenkou, že jim tam pomohou odborníci?

Věřím, že v luxusních obchodech jsou všechny služby včetně stylingu na vysoké úrovni. Prodávají ale tak jako tak hotové kousky, konfekci. Ve svém obchodě F. Designers sice také nabízím již hotové modely, ale umím každý upravit na míru a především vidím, co jednotlivým ženám sedne či nesedne. Prostě myšlenku daného modelu, nápad a vtip umíme v mém butiku přizpůsobit konkrétnímu typu ženy a na míru jejím požadavkům, což je naše obrovská výhoda.

Mnohé ženy se dnes necítí při výběru oblečení dobře, možná právě kvůli tomu, že se na ně odevšad valí fotky modelek s údajně ideální postavou a mírami 90−60−90...

Co je ideální postava? 90−60−90? Někdo definoval nějaká čísla, ale to vůbec neznamená, že jsou ideální. Existují přesně dané konfekční velikosti, které ale nikdo nemá, takže konfekce pak opravdu padne málokomu. Já zastávám názor, že neexistuje ideální postava, ale pro každého je možné najít šaty, ve kterých se bude cítit skvěle, a stejně tak i vypadat. Často se postava a krása ženy jen podtrhne skvěle padnoucím oděvem. Mnohdy stačí upravit jeden dva centimetry a silueta se úplně změní. Vycházím z vlastní zkušenosti, kdy jsem přešla ze štíhlounké postavy v mládí až po takovou mírnou nadváhu dnes. A vím, co dokážou s postavou dobře padnoucí šaty. Mnohokrát mi kamarádi řekli: „Janko, jak je možné, že nemáš postavu modelky, a přitom jsi vždy tak perfektně oblečená a všechno ti tak dobře sedne?“ To mě hrozně povzbudilo v další práci, protože uznání přišlo na výletě, kdy jsem na sobě měla jen tričko a tepláky, ale i ty mi dobře sedly. Měly správnou výšku a šířku a tričko nadýchané rukávky, protože jsem věděla, že tak krásně vyváží postavu.

Přesto mnohé ženy stále raději sáhnou po větších velikostech, jakoby se záměrně skryjí. Bojí se přijít a zeptat se, co jim sedí a co by měly nosit s ohledem ke svému typu postavy.

Je to paradox, ale over size a neforemné hábity svědčí jen vysokým a štíhlým ženám. Když je žena silnější nebo malá, tak je pro ni velmi důležitý právě fitting. Oděv může být volný, ale proporce prostě musí sednout. Nelze úplně zobecňovat, každý má jinou postavu, ale právě proto je třeba kompenzovat. Tu širší boky, tu větší prsa nebo pozadí. Ale především by se ženy neměly bát nechat si poradit. V řadě jiných oblastí si necháváme radit, není důvod, aby tomu ve stylingu oblečení bylo jinak. Spolupracovat s odborníky je vždy výhodou. 

Sledujete zahraniční módní trendy nebo hledáte inspiraci jen kolem sebe?

Sleduji i nesleduji. Trendy se neustále mění, ve vlnách. Nevím, čím to je. Já mám prostě ráda módu jako takovou. Vím, jak udělat dobrý fitting a krásné šaty. Pro mě je inspirací směs všeho kolem − od sociálních faktorů až po mnohdy střelené a extravagantní kolekce módních domů, ze kterých se ale nakonec vždy něco v dané sezoně chytne.

Jak tedy vypadá podzimní kolekce Jenny Jeshko?

Vytvořila jsem tři kolekce. Jedna, hlavní, je více punková a rocková než elegantní. Já jsem se vždy ve své tvorbě snažila o prolínání těchto tří stylů. Tentokrát jsem se pokusila posunout se ještě dál do takové sexy rockové a punkové polohy. Ve výsledku jde více o samotný styling než o konkrétní módní kousek. Chci, aby si v nové kolekci vybraly všechny ženy, kterým se líbí má móda. Bez rozdílu věku a stylu oblékání. Celkový styling je trochu drsnější a sexy, ale zároveň jsou jednotlivé dílčí kousky použitelné i samy o sobě. Pak chystám kolekci večerních šatů a s Igorem Kmeťem mladším jsme připravili velmi zábavný projekt. Igor nedávno použil moji košili v takovém cikánsko-andaluském stylu do svého nejlepšího klipu. A v podobném stylu jsme vytvořili celou kolekci zahrnující pánské modely – košile, ale i dámské šaty a oblečení pro děti. Základem je černá pružná bavlna, výšivka inspirovaná romským a andaluským folklorem, volány a vše doplňují krásné jižanské barvy.  

To zní zajímavě. Hodí se taková móda pro všechny věkové kategorie?

Dnes je móda strašně liberální. V podstatě se nosí všechno. Jde jen o detaily. Nosí se i široké zvonáče, ne přesně takové, jaké nosila babička v sedmdesátkách, ty by zřejmě byly ze špatné látky nebo přehnaně barevné. Ale principiálně se takové styly nosí. Úzké, široké, krátké nebo dlouhé nohavice, každému podle jeho gusta. Dnes se žádné společenské nebo věkové skupině oblečení nediktuje, naštěstí.

Preferujete ve své tvorbě nějaké barvy či materiály, nebo je to tzv. kus od kusu?

Mám ráda barvy, ale když jsou maximálně dvě tři součástí jednoho modelu. Pestrobarevný mix nemusím, ale samozřejmě i u mě existují výjimky. Moje pravidlo vždy znělo: dvě barvy plus džínovina – ta se totiž nepočítá. Když mám džíny, tak přidám jen jednu, maximálně dvě barvy. Nemám ráda přehnaně barevné oděvy.

Jste zastáncem udržitelné módy, co to ve vašem pojetí znamená?

Nechci ze sebe dělat moudrou, ale ekologie a udržitelnost, vůbec naše existence na této planetě, je v současnosti velmi ožehavé téma. Jako malé dítě jsem četla veškeré dostupné science fiction knihy a mnohé z nich popisovaly skoro hororové scénáře, jak dopadne naše planeta. Náhle se to více méně plní. Takže vše, co můžeme ještě udělat, udělejme. Současně ale žijeme v období relativního blahobytu, takže není důvod chodit jako trhani, jen abychom byli ekologičtí. Ke všemu je prostě třeba přistupovat s mírou a rozumem. Kvalitní móda, která je vyrobena ekologickými a etickými postupy, může k udržitelnosti života na planetě přispět.

V současnosti je ale módní průmysl jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí. 

Já jsem absolutní odpůrce jakékoliv módy, která se vyrábí v masové produkci a je plná chemikálií. Trpí tím nejen příroda, ale především lidé. Chci vytvářet pracovní příležitosti pro místní lidi a nevyvážet zakázku někam do Asie, Afriky nebo jižní Ameriky. Chci, aby místní lidé měli dobrou práci a měli ji dobře zaplacenou. Můžeme chodit pěkně oblečeni absolutně v souladu s našimi myšlenkami, postavou, zaměstnáním, vzděláním a zároveň mít dobrý pocit, že jsme nepřispěli k dalšímu znečišťovaní. 

Otevřela jste butik v Praze, kde dáváte příležitost dalším módním návrhářům. Proč vlastně concept store a jaká jsou kritéria pro výběr návrhářů, se kterými spolupracujete? 

Vizí concept storu je přinést na jedno místo výběr toho nejzajímavějšího, co v oblasti módy na českém a slovenském trhu existuje. Velmi ráda poskytuji prostor právě těm tvůrcům a značkám, které z jakýchkoli důvodů nechtějí vlastní showroomy. Veškeré zboží musí být navržené a vyrobené ekologicky a eticky v Čechách či na Slovensku, nebo v opravdu blízkých regionech. Kvalitní, udržitelnou, nápaditou a cenově dostupnou módu chci přinést v první řadě lokální klientele a věřím, že si tuto krásnou adresu najdou i turisté, kterých je v Praze mnoho.

Co nejčastěji zákazníci ve vašem concept storu hledají?

Přicházejí dvě různé skupiny. Turisté hledají většinou módní suvenýr. Chtějí něco typického pro zdejší region, ať už jde o šperk, doplněk nebo oděv. Někdy ale chtějí i něco praktického, třeba když zde jdou nečekaně do divadla. Lokální klientela hledá krásné modely, něčím jedinečné, které jim navíc přizpůsobíme na míru. V obchodě si vybírají z aktuální kolekce návrhářů, přičemž obměňujeme a doplňujeme minimálně dvacet až třicet nových kousků týdně. Co se týká sortimentu, tak mám buď mini kolekce, tzv. limited, kdy je od každého modelu vytvořených maximálně šest kusů, nebo některé modely „one piece only“, tedy pouze jeden kus. Ale klientky se nemusejí bát, že by jim něco uniklo. Pokud se jim líbí nějaké šaty, jejich styl, střih, barevnost, materiál, provedení nebo detaily, tak vždy umíme vytvořit něco podobného přímo na míru při zachování cenové hladiny původního modelu.

Jak jste se vlastně dostala k profesi návrhářky a proč jste si vybrala jako sídlo Prahu?

Se značkou Jenny Jeshko jsem začala absolutně spontánně, nešlo o nic plánovaného. Pracovala jsem od mládí v různých korporacích, vždy na technicky zaměřených pozicích. Móda mě ale bavila, šila jsem si od patnácti a mé první kreace tehdy obdivovaly spolužačky. V tu dobu ale nebylo šít si sama nijak výjimečné, spousta dívek šila. Ale mně ta záliba vydržela celý život. Když jsem pak zastávala pracovně a časově náročné pozice v korporacích, zkoušela jsem si nechat šít. Ale upřímně – nebyla jsem spokojená. Neměli správné střihy, materiály, nevěděli, jak mé nápady uvést v život. Takže jsem se k šití vrátila ve chvíli, když jsem pracovala v Praze. Neměla jsem tu tolik přátel, rodinu, tak jsem začala po večerech chodit na kurzy módní tvorby. Seznámila jsem se s místní módní komunitou a pak přišel zlomový okamžik, kdy jsem cítila, že v korporacích už nechci dál zůstat. Byla jsem psychicky příšerně vyčerpaná, tak jsem se rok věnovala jenom tvorbě. Když se uvolnil prostor pro butik v Týnské uličce, neváhala jsem. Od začátku jsem věděla, že zde nechci mít jen vlastní tvorbu, ale že chci concept store pro vybrané návrháře. Takže vše vzniklo nakonec spontánně i promyšleně zároveň.

Chcete se tedy nyní převážně věnovat tvorbě a rozvíjení concept storu, nebo máte v plánu něco dalšího?

Vize mám, a jak se říká, když se nelekneš vlastních plánů, tak nejsou dost velké, u mě to platí. Takže každé ráno, když se probudím, hned jsem strachy bez sebe. Zkrátka mám velké plány. Chtěla bych expandovat do zahraničí a mnohem více rozvíjet značku Jenny Jeshko. Chtěla bych tvořit, mám pořád spoustu nápadů a nestíhám je převádět do modelů. Co se týká byznysu, tak bych ráda rozvíjela F. Designers butik a budovala jeho stabilní klientelu. Mít kolem sebe spokojené a šťastné klientky je taková moje dlouhodobá a permanentní vize. Prostě chci, aby ženy chodily krásně oblečené, cítily se dobře a vracely se podělit o informace, jaký měly s oblečením úspěch. 

To jsou úžasné plány. Stíháte při tak náročném programu vůbec relaxovat? 

Ale já svoji práci miluji. Je to pro mě koníček a relax. Ráda při ní třeba poslouchám muziku. Miluji hudbu. Hudbu jsem i studovala. Sedm let jsem chodila na klavír, zpívala jsem v dětském sboru a vybrali mě i do komorního souboru. Můj otec je geniální muzikantský talent. Momentálně poslouchám nejraději Igora Kmeťa (smích). Mám široké spektrum – českou muziku, populární hudbu, pop, rock, funky, country. Mimo to jsem vždy opravdu hodně četla. Mám přečtené v podstatě všechny světové bestsellery, komplet science fiction a české autory. Miluji třeba Zdenu Frýbovou, Mafie po česku aneb Jeden den Bohuslava Panenky je pro mě jedničkou v české literatuře. Mým velkým oblíbencem je Vladimír Páral a Jaroslav Hašek. A bestsellery jako Černí baroni a Tankový prapor. Ale absolutním favoritem je Egypťan Sinuhet od Mika Waltariho. Nejen proto, že je to nádherná kniha, ale zaujal mě i překlad. Tím, že jsem z lingvistické rodiny a rodiče mimo jiné překládali, troufnu si tvrdit, že Mika Waltari je fantasticky přeložený, což se zdaleka nedá říct o všech cizojazyčných knihách.


MódaŽeny

https://www.bhthydro.eu/ https://www.bhthydro.eu/ https://www.bhthydro.eu/

Mohlo by vás zajímat


Více článků

https://www.smeny.cz https://www.smeny.cz https://www.smeny.cz