Motto: „Největšími hrozbami v životě jsou lidé, kteří chtějí změnit vše, nebo nic.“
Na počátku devatenáctého století patřila žena do kuchyně, nikoliv do politiky, natož aby si troufla na tak výsostně mužské území, jakým byl britský parlament. Když 1. prosince 1919 zasedla lady Nancy Astor do poslanecké lavice, kterou si vybojovala přirozeným šarmem a názory, které oslnily voliče všech sociálních tříd, dělali si z ní ostatní legraci. Poslanec a pozdější premiér Winston Churchill prohlásil, že to je stejné, jako by k němu vstoupila do koupelny, když je právě nahý. S ledovým klidem snášela urážlivé poznámky, prostořece komentovala okolí, bez studu chodila na pánské záchody, protože v budově se s účastí, natož s potřebami dam nepočítalo, a nevyhnal ji ani všudypřítomný hustý kouř doutníků.
Cesta přes oceán
Nancy se narodila v Americe. Otec zbohatl v odvětví, které se právě začalo rozvíjet – na stavbě železnice. Svých šest synů hýčkal a pět krásných dcer zahrnoval penězi i láskou, bavily se, utrácely, studovaly, flirtovaly s muži. Nancy se v osmnácti zamilovala a provdala za lva salonů, sebevědomého plukovníka Roberta Goulda Shawa. Vyklubal se z něj opilec s velkým sexuálním apetitem. Rozvedla se a se čtyřletým synem Bobbym nasedla na zaoceánský parník. Chtěla se bavit, ale netušila, že najde nový domov. Angličané se tolik nehonili za byznysem a její krása, sebevědomí a přímost jim učarovala. I když byla rozhodnuta zůstat sama, protože sňatek považovala všeobecně za akt, který je pod úroveň každé ženy, srdce si nedalo poroučet. Podlehla muži s modrou krví, spojoval je nejen stejný temperament a datum narození, ale také americký původ. Po svatbě se podepisovala jako Nancy Astor a stala se matkou dalších pěti dětí, s prvorozeným Bobbym to bylo šest.
Za práva žen
Nancy nechtěla bořit svět, jen ho dělat lepším, především pro ženy a jejich potomky. Proto si přibrala další dítě – politickou kariéru. Místo v parlamentu zdědila po manželovi, který se po smrti otce přestěhoval do Sněmovny lordů. Prosadila zákaz podávat alkohol mladistvým do 18 let. Během dlouhých let vyznávala zásady Konzervativní strany, kterou zastupovala. Svou popularitu využívala pro boj za práva žen v mužském světě, například při získávání prestižních a dobře placených pracovních míst ve státní administrativě. Žádala uzákonění volebního práva pro ženy. Ve třicátých letech začaly trable. Problematický syn Bobby, který po otci zdědil slabost pro sklenku čehokoliv tvrdého, se zapletl do výtržnictví. Hrozil mu také soud za tehdy trestnou homosexualitu.
Cesta dolů
Ani v politice si lady Astor nevedla moc dobře. Evropu začal ohrožovat nacismus, a ačkoliv o Hitlerovi prohlásila, že je podobný Chaplinovi, oba prý jsou k smíchu, přikláněla se k ústupkům. Měla ještě živě v paměti utrpení obětí 1. světové války, které zažila na vlastní kůži, když na zámku Cliveden v Buckinghamshiru poskytli azyl raněným kanadským vojákům. Napadení Anglie brala jako osobní prohru a další v podobě spojenectví s nenáviděným Stalinem. Konec války pro ni znamenal i konec politické kariéry. Už ani nezkoušela kandidovat do parlamentu. Rozpadlo se i její manželství, které ochladlo už během války po manželově infarktu. Nancy cestovala a dělila se na přednáškách s posluchači o své zkušenosti a názory, ale nezájem a vymírání blízkých a spolupracovníků jí braly elán. Zemřela zatrpklá v roce 1964 v domě své jediné dcery Nancy, bylo jí 84 let.
Ve zkratce
* Nenáviděla alkohol a přátelská objetí
* Řekla Winstonu Churchillovi, že kdyby byl její manžel, otrávila by mu čaj, on odvětil, že kdyby ji měl za manželku, vypil by ho
* Tvrdila, že první příležitost svést něco na ženu využil už Adam v ráji