
Když jsem byla v roce 2017 zvolena poslankyní, byl to trochu šok. Opravdu jsem to nečekala, ale samozřejmě jsem cítila obrovský závazek vůči občanům Plzeňského kraje i celé České republiky. Od té doby se snažím dělat vše tak, abych mohla s klidným svědomím za necelé dva roky předstoupit před občany, a buď se o jejich hlasy ucházet znovu, nebo jim jen složit účty.
V minulosti jsme viděli na naší politické scéně řadu lidí, kteří se nechovali úplně v souladu s pravidly, která jsou pro efektivní fungování státu zapotřebí. Tito lidé jsou pro mě takovým mementem toho, jak by politik neměl dopadnout. Nechtěla bych jednou skončit svojipolitickou kariéru tím, že bych se bála vyjít na ulici. Nechci, aby se za mne musela moje rodina někdy stydět.
Do sněmovny jsem šla z aktivního podnikání, takže jsem měla možnost poznat naše úřady. Ve sněmovně se proto snažím rozvíjet myšlenky spojené s digitalizací. Např. jsem se výrazně zasazovala o prosazení návrhu zákona o právu občana na digitální služby v našem poslaneckém klubu. S radostí sleduji, jak vláda Andreje Babiše vnímá digitalizaci jako svou prioritu, což dokázala i tím, že pro oblast digitalizace jmenovala vládního zmocněnce. Právě v březnu bylo předsedy všech poslaneckých klubů podepsáno memorandum o podpoře tohoto zákona.
Digitalizaci musíme dle mého názoru stavět na třech pilířích:
Českou republiku bych v budoucnu ráda viděla jako stát, jehož veřejná a státní správa pracují efektivně a bez zbytečné byrokracie. Já se pro to pokusím udělat v Poslanecké sněmovně maximum.
V současné době jsem od prosince 2018 předsedkyní komise Rady města Plzně pro eGovernment. V březnu jsem v Plzni spolu s kolegou radním města Plzně Vlastimilem Golou pořádala konferenci „E-GOVERNMENT jako součást chytrého města“, která měla za úkol popularizovat toto téma právě ve městě Plzni.
Na plénu Poslanecké sněmovny nyní projednáváme novelu občanského zákoníku, která by umožnila homosexuálům uzavírat manželství. Já jsem pod touto novelou podepsaná, a to z toho důvodu, že registrovat se mají psi nebo auta, ale pokud se dva lidé milují, tak mají právo vstoupit do svazku manželského, a je úplně jedno, jestli jde o homosexuály, nebo o heterosexuály. Nikdo z nás, kteří novelu prosazujeme, nemá v úmyslu bořit tradiční hodnoty nebo rušit křesťanství. Chceme jen férové podmínky pro všechny. Já osobně věřím, že se nakonec v Poslanecké sněmovně najde potřebná většina a novela projde.
Často se mě lidé ptají, zda si nepřipadám v politice trochu znevýhodněná tím, že jsem žena. Já to tak samozřejmě nevnímám, protože jinak bych svou práci vůbec nemohla dělat. Ženy dokázaly, že mají na naší politické scéně své místo. Když čtu o životě Milady Horákové, Františky Plamínkové nebo Dagmar Burešové, tak chovám k těmto dámám obrovskou úctu. Skláním se před jejich odvahou, obětavostí a smyslem pro spravedlnost. Osobně jsem však proti různým kvótám pro zastoupení žen v politice. To je nesmysl, protože si myslím, že pokud má žena skutečný zájem politicky se prosadit, tak má stejné možnosti jako muž.
Když jsem byla v říjnu 2017 zvolena poslankyní Parlamentu České republiky, tak to byla pro můj dosavadní život velmi zásadní změna. Na vlastní kůži jsem zjistila, že se ze dne na den musíte smířit se značnou ztrátou času i soukromí. Stáváte se osobou, od které se očekává, že bude v Poslanecké sněmovně zastupovat zájmy občanů České republiky. Máte obrovskou zodpovědnost, protože minimálně lidé, kteří vám dali hlas, ve vás věří a doufají, že budete jejich zájmy hájit tak, jak nejlépe umíte.
Jsou tu samozřejmě také lidé, kteří vám hlas nedali a asi nikdy nedají, což je základní princip demokracie. Já to respektuji a jsem za to ráda. Nicméně se musíte připravit na časté útoky ze strany těchto lidí, hlavně na sociálních sítích, ale i při různých debatách a setkáních.
Účastním se teď mnohem více různých jednání, schůzek, pracovních skupin a podobně. Naopak mnohem méně času trávím se svou rodinou a přáteli, to je právě ta zásadní daň, kterou zaplatíte za vstup do politiky.
Neustále teď z úst různých politiků, komentátorů a dalších slyšíme, jak nám ubývá v České republice svobody, jak je ohrožena demokracie. To vůbec není pravda. Máme svobodné volby, kde si každý může zvolit toho, o němž si myslí, že jej bude dobře zastupovat. Můžeme si ve stáncích koupit noviny, které nám podle mého názoru předkládají relevantní informace,a je zcela na každém z nás, zda si koupíme Hospodářské noviny, Mladou frontu DNES nebo Deník. Fungují u nás veřejnoprávní média, která dávají možnost vystoupit všem politickým stranám, dokonce i těm, které například nejsou zastoupeny v Parlamentu České republiky.Lidé, kteří vycházejí do ulic a demonstrují třeba proti našemu premiérovi, neztrácejí práci ani není jejich dětem zakázáno studovat. Demonstrace já osobně vnímám jako nedílnou součást demokratické společnosti.
Naše republika je založena na systému parlamentní demokracie a já jako členka dolní komory našeho parlamentu mohu garantovat, že tento systém funguje. Lidé si ve svobodných volbách mohli místo hnutí ANO zvolit ODS, TOP 09 nebo třeba KDU-ČSL. Zřejmě si většina lidí přála, abychom volby vyhráli my. Strany, které ve volbách neuspěly, by to měly vnímat jako reflexi své práce a ne vykřikovat prázdné fráze o úpadku demokracie u nás. To je urážka voličů.
Nejsem odbornice na zahraniční politiku. V Poslanecké sněmovně to není téma, které bych zásadně sledovala. Ale musím říct, že svůj pohled na naši zahraniční politiku stavím na dvou základních pilířích, a to je členství v Evropské unii a členství v NATO. Tato členství jsou podle mého názoru zásadní pro dobré fungování České republiky a pro náš vnitřní klid.
V současné době vidíme, jaká rizika přicházejí ve spojitosti s teroristickými organizacemi z Blízkého východu. Vidíme, co se stalo na Ukrajině před pěti lety, a mohla bych pokračovat. Zároveň bych chtěla říct, abychom se také podívali do naší minulosti, protože to, co se stalo v březnu 1939 a srpnu 1968, není zase tak dávno. My si prostě nemůžeme dovolit být neutrální. Současný premiér Andrej Babiš nás podle mého názoru dostatečně důstojně reprezentuje na důležitých formálních i neformálních jednáních v zahraničí, v Evropě i ve světě máme dobré jméno.
Když jsem byla zvolena do Poslanecké sněmovny, začala jsem se seznamovat s tématy, kteráprobíral Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, jehož jsem členkou. Jedním z témat byl i stavební zákon, který je v současné době nesmírně složitý, neaktuální a celý působí značně neefektivně. Současné Ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením ministryně Kláry Dostálové dělá vše pro to, aby došlo k zjednodušení této legislativy. Přichází s komplexní rekodifikací zákona a samozřejmě i s kroky směrem k úředníkům.
Já osobně jsem na podzim pořádala na toto téma v Poslanecké sněmovně kulatý stůl, kam jsem pozvala nejen kolegy poslance a zástupce ministerstva, ale i samotné architekty a představitele různých společností. Stavební legislativa musí být jednodušší, avšak je to otázka delšího časového horizontu právě z toho důvodu, že analýza současného zákona není jednoduchá. Ohledně tohoto tématu musí fungovat široká politická shoda.
Jako každá žena mám ráda volné chvíle pro sebe a své blízké, ale v poslední době jich je čím dál méně, svoji práci se totiž snažím dělat pořádně. Svůj volný čas se snažím trávit s rodinou, hlavně pak se svou dcerou, píšeme spolu úkoly, cestujeme nebo prostě jen strávíme odpoledne doma. Mám moc ráda čtení, takže nikdy nepohrdnu dobrou knihou, avšak ne vždy mám po nekonečných jednáních sněmovny na čtení chuť. Zároveň mám ráda kvalitní filmy, jsem velký filmový fanoušek. Oslovují mne jak filmy, které už většina dnešní mladé generace ani nezná, tak některé filmové novinky.