Šaty (ne)jen pro princezny

Blanka Matragi už dávno nešije šaty jen pro princezny z Perského zálivu. Jaké překážky musela při své cestě za úspěchem překonat a o čem dalším tato světově uznávaná módní návrhářka a designérka ještě sní, zjistíte v našem rozhovoru, který proběhl v jejím butiku u Prašné brány.

Co si myslíte o českých ženách? Jaká mají specifika v přístupu k módě a oblékání?

Ta hlavní specifika tkví především v tom, že jsou konzervativnější a méně sebevědomé než moje ostatní klientky ve světě. V jiných zemích jsou ženy zvyklé více se zajímat o módu, o Haute Couture, vysokou krejčovinu. Dopřávají si větší množství modelů za rok. U nás ženy spíše sáhnou po kousku, který jim vydrží déle a mohou ho kombinovat s věcmi, které mají ve svém šatníku. Mám ale radost, že už i u nás si nyní ženy s oblibou dopřávají a objednávají šaty na zakázku, hlavně koktejlky, které jsou jednou z mých domén.

I muži jsou v módě ješitní.

Co vy a móda pro muže?

Móda pro muže mi není cizí. Moje největší zakázka pro muže je už staršího data. Šlo o uniformy pro policejní sbor ve Spojených emirátech. Byla to velmi specifická zakázka, na kterou jsem musela vyhrát náročný konkurz. Viděla jsem, že i muži jsou v módě ješitní, mají rádi určité ozvláštnění. Když mi generál ukázal látky, materiály a návrhy z jiných dílen, bylo mi jasné, že to bude chtít něčím oživit. Knoflíky pro velitele jsem pozlatila, udělala jsem například výložky bordovými prýmky a myslím, že to mělo velký úspěch, protože se dodnes nosí.

Je o vás známo, že jste velmi pracovitá, neznáte víkendy. Je něco mimo umělecký svět, pro co se dokážete nadchnout? Jak relaxujete?

Co mě dokáže nadchnout, je určitě zajímavá výstava nebo koncert. Vše, co mne nějak posune a inspiruje. Nepodceňuji ani jakákoliv setkání se zajímavými lidmi. Mám ráda pohyb, třikrát v týdnu navštěvuji fitness klub, kde cvičím thai box a body step. Baví mě moc i aquafit, kde se cvičí pod vodou s činkami, ale jinými než na suchu. Je to velmi šetrné cvičení, ze kterého jsem opravdu nadšená. Také jezdím ráda se sluchátky na uších na kolečkových bruslích po stezkách kolem moře, to báječně propláchne hlavu.

Můj muž je ten, kdo tlačí kočár, který já řídím.

Měla jste někdy chuť pověsit svou profesi na hřebík? Jaká byla nejhorší překážka, kterou jste při své cestě za úspěchem musela překonat?

Velmi těžkou překážkou v mé profesní kariéře možná bylo to, že nám při občanských válkách v Bejrútu vyhořel salon. Nebo to, že jsem byla podvedena, když jsem v Praze chtěla vytvořit společenské kulturně-obchodní centrum. Velmi nepříjemné bylo i to, když nám v Saudské Arábii byla ukradena přehlídka a dostali jsme se do vězení, kde vládly hrozivé podmínky. Překážek bylo hodně, ale každá ta zkušenost mě posílila a dovedla k poznání, že se musím opřít jen sama o sebe a o partnerství se svým mužem, které nám vydrželo dodnes. Můj muž je ten, kdo tlačí kočár, který já řídím. Ale ani v těch nejhorších dobách za války v Libanonu, kdy se člověku hodně změní hodnoty, jsem svou profesi na hřebík pověsit nechtěla. Je to dáno tím, že svou práci miluji. Jednou jsem se pro ni rozhodla a tahle profese se stala mým životem.

Které vaše zakázka by mohla vyprávět ten nejsilnější příběh?

Měla jsem spoustu zajímavých zakázek. Například třicetikilové šaty zdobené zlatými historickými mincemi, ale i spoustu jiných překvapivých zadání. Kdybych měla vybrat jen jedno, tak by to byly unikátní labutí šaty, které jsem vytvořila pro dceru magnáta Petroliho z Abú Dhabí. Tehdy mi budoucí nevěsta volala, že by si hrozně přála šaty inspirované Odettou z Čajkovského Labutího jezera, protože má ráda tuto hudbu. Byl to vlastně takový nepsaný konkurz, protože oslovila několik návrhářů. Šaty jsem samozřejmě nakreslila a poptala jsem hodně peří, od těch velkých až po maličká peříčka. Udělala jsem pro ni takový motiv, fragment labutího křídla, a poslala jsem jí ho. Ona se do motivu ihned zamilovala, stejně jako do tvaru šatů. Kombinace lesklých kamenů mezi jemností peříček pak dala vzniknout velmi originálním šatům s dlouhou vlečkou.

Vnímám, nasávám a jsem vždy o krok dál než ti ostatní.

Dosáhla jste velkého úspěchu. Co byste poradila lidem, kteří jdou právě v tuto chvíli za svým životním snem?

Určitě je to o tom být sám sebou, být kreativní a snažit se přijít s něčím novým. Důležité je také zaměřit se od začátku na získání dobré pověsti a důvěry. Jsem velmi ostražitá a funguji 24 hodin denně – to je jeden z klíčových aspektů úspěchu. Člověk na sobě musí neustále pracovat a stále se sebevzdělávat, sledovat dění na sociálních sítích, snažit se zapojit a reflektovat. Vnímám, nasávám a jsem vždy o krok dál než ti ostatní. A nakonec možná to nejdůležitější − snažit se odvést vždy dokonalou práci. Také je dobré nezapomenout na to, že lidé mají rádi příběhy, které doprovázejí vznik každého nového produktu. Nejvíce se cení okamžik nápadu, další proces už je jen cesta, jak nápad zúročit. I ty nejbanálnější věci jdou povýšit na atraktivní a chtěné.

Je ještě něco, co byste chtěla v módě či umění dokázat? O čem sní Blanka Matragi?

Beze snů nejsou cíle. Výzvy přicházejí a já je plním a baví mě to. Co miluji, jsou vůně, takže by bylo hezké mít vlastní parfém. Moc jsem si také užívala psaní svých knih. Mým nesplněným snem by klidně mohl být celovečerní film natočený právě podle nich.

Vysoká krejčovina určitě nevymizí.

Jak se podle vás asi budou oblékat ženy za sto let?

Tak tohle je hodně těžké odhadnout, protože doba se mění, mění se technologie, vývoj a inovace materiálů. I já sama se o tento vývoj přičiňuji. Trendy v oblékání půjdou podle mého ruku v ruce s těmito inovacemi. Myslím si, že oděv se bude hodně zjednodušovat, ale zároveň podřizovat technologickému pokroku. Určitě to nebudou skafandrové oděvy, jak se předpovídalo před padesáti lety. Nebude to kosmonautická inspirace, ale spíše street fashion, která bude ovlivňovat tu nákladnou unikátní tvorbu. Vysoká krejčovina určitě nevymizí. Vždycky se najde třída, která bude v módě požadovat umělecký a výtvarný projev.

CV box

Blanka Matragi (narodila se 20. února 1953 ve Světlé nad Sázavou) je česká módní návrhářka a designérka. 

·      Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor oděvní výtvarnictví. Získala titul akademická malířka. 

·      V roce 1979 se vdala za Dr. Ing. Makrama Matragiho, se kterým se odstěhovala do Libanonu. 

·      V roce 1982 v Bejrútu otevřela salon „Blanka Haute Couture“.   

·      Od roku 1997 se pravidelně vrací do České republiky, aby zde prezentovala svou Haute Couture tvorbu.    

·      V roce 2006 vyšla její první autobiografie „Blanka Matragi“. 

·      V roce 2011 vydala další díl své autobiografie s titulem „Jedu dál“. Pro všechny bylo v témže roce překvapením uvedení nové kolekce Ready-to-Wear.  

·      Od roku 2011 je v Praze otevřena dlouhodobá retrospektivní výstava její tvorby s názvem „Timeless“, stejně jako její autorský butik. 

Ocenění tvorby Blanky Matragi

• Evropská cena za uměleckou a kulturní činnost udělovaná

Evropskou unií umění (2002)

• Mezinárodní cena Salvadora Dalího udělovaná prezidiem

Alliance Salvador Dalí International (2002)

• Cena Františka Kupky udělovaná Sdružením českých grafiků

(2002) – Blanka Matragi ji získala jako vůbec první módní

návrhářka

• Významná česká žena ve světě udělovaná Mezinárodním

koordinačním výborem zahraničních Čechů (2003)

• Český bestseller 2006 uděleno společností Knihcentrum.cz

za autobiografii „Blanka Matragi“ (2007)

• Lady Pro udělované pan-evropskou společností Comenius

(2007)

• Gratias Agit udělované Ministerstvem zahraničních věcí ČR (2014)